Den čtvrtý.

26. november 2012 at 20:39 | Coleen* |  30 days with Coleen*

4. den - Pět věcí, nad kterými často přemýšlím.

Pět věcí - to je těžko. Přemýšlím víc, než je zdrávo a o věcech, které nemají dost často ani žádnou pointu, budoucnost, smysl. Ale kdybych měla vybrat pouze 5 různých věcí, byly by to asi tyto:
  1. Vzpomínky a minulost - pro mě snad nejčastější téma k zamyšlení. Často taky přemýšlím nad tím, co by bylo, kdybych se v dané situaci zachovala jinak. Ale to už odbočuju. Minulostí se prostě zaobírám snad denně, vzpomínám na časy ať už dobré, či zlé, ale stále nezapomínám. :)
  2. Budoucnost - Zbytečně na svět koukám přes růžové brýle a vidím všechno stejně tak nadějně. Pořád plánuji, co bude, jak bude, jak krásně si budu žít. A budu se o to snažit. Avšak občas mě přepadnou dny, kdy myslím strašně negativně. Dny, kdy jsou mou náplní pochmurné myšlenky o mé ještě pochmurnější budoucnosti. Ale v té chvíli bych raději myslela tak naivně a snila o věcech tak hloupých, jak to mám ve zvyku, ale pořád by to bylo lěpší, než se trápit něčím, co se třeba ani nestane.
  3. ON - není hodina, kdy bych na něj nemyslela. Pořád ho vidím ve svých představách a snech, naprosto živě, jak se usmívá, líbá mě, vystupuje z autobusu a vrhá se na mě. Samou láskou bych ho sežrala. Každý večer si říkám, že je za mnou zase další krásný den, co to se mnou vydržel. :)
  4. Malichernosti - to asi znáte každý. Přemítáte nad úplně zbytečnýma věcma, které nemají konec ani začátek. Hold se v tom prostě jen pořád dokola vrtáte, až stejně zjistíte, že jste na nic nového vlastně ani nepřišli.
  5. Smysl života - Nekonečné téma. Ale řekněte mi, kdo z vás nikdy neuvažoval nad smyslem svého života? Nad svým osudem? Je snad vůbec někdo takový? Nevěřím, že je. Já sama nad významem svého dosavadního i budoucího života dost často dumám a přiznám se, že vždycky najdu alespoň jeden, alespoň maličký důvod, proč žít. Vždycky je nějaký důvod k životu, vždycky je nějaké poslání, pro které na tomto světě jsme a vždycky je na světě někdo, pro koho máme chuť a smysl žít! ;)

Dnes nemám dobrý den na psaní, mám tak trošku zdravotní problémy a nikdo moc neví, co mi je a to mě trochu děsí, ale ať už mi bude jakkoliv, zítra hodlám jít do školy za svým miláčkem a nic mě nezastaví! Právě on je jeden z důvodů, proč žít. Jeden z těch nejdůležitějších! ♥

 

there must be more to life than having everything.

21. november 2012 at 21:13 | Coleen* |  this is the way of life.

Tumblr_mc555n7tl31rik9iko1_500_large

Majk. Vždycky mi dodá naději, jistotu, víru, že život má cenu.

Život musí být o něčem víc, než mít všechno.

Přála bych si, aby dnešek byl už za mnou. Daleko za mnou. Aby ze mě všechno to podivné odpadlo. Zajímalo by mě, kde se v lidech berou emoce a proč mám pořád pocit, že musím brečet? Proč? Vždyť jsem v podstatě šťastná, možná i nějšťastnější, mám všechno, co dělá můj život dokonalý - milující rodinu, ty nejúžasnější přátelé, HO! ♥ Nic mi nechybí, vůbec nic.
Ale přece jen něco postrádám. Něco, co by můj život naplnilo, obohatilo od všedních dní. Ale co to je? Kdo ví.. Ale věřte, že až na to přijdu a najdu to, postarám se o to, abych to už nikdy neztratila.
A pořád se mi chce brečet.
Neexistuje nějaké pomyslné tlačítko "stop"? Kdyby něco takového na tomhle světě opravdu bylo, nejspíš bych byla tím nejčastějším uživatelem.
Stále mě udivuje, že ať už jsem třeba v tom největším srabu (i teď se do takové situace blížím), dokážu lidem pomoct, poradit, povzbudit je. Ale sama sobě poradit nedokážu. Kde je sakra chyba? Je to nefér. A strašně mě to štve. Pořád mě tyhle stavy nutí přemýšlet nad věcmi, o kterých bych za normální situace neměla ani páru. Zamýšlím se nad něčím, o čem nechci ani vědět, něčím, co mě přivádí k ještě většímu pláči. Jednou z toho snad vyrostu. Doufám..

 

© Jakékoliv kopírování článků, které sama napíšu, je trestné.
Všechny články na tomto blogu jsou prácí autorky. Dostanete na zadek!

Děkuji za tvou návštěvu a brzo se tu zase ukaž :)